2.2.3 Pravidelnost

V hromadné osobní dopravě hraje pravidelnost dopravy velmi důležitou úlohu. Zajišťuje se tzv. intervalovou dopravou, která je sice náročnější z provozního hlediska, ale na druhou stranu podstatně výhodnější pro uživatele.
Intervalová doprava, v některých případech označovaná jako tuhý jízdní řád, je provozním systémem, kde jednotlivé spoje dané linky následují po sobě ve stanoveném – pevném – intervalu, který je opakovatelný po hodině (nebo ve zvláštních případech po dvou hodinách). Výsledkem je to, že dopravní prostředky v jednotlivých hodinách mají odjezdy vždy ve stejné minuty, což je snadno zapamatovatelné. Pro velikosti intervalu se používají tyto hodnoty, jež jsou celočíselnými podíly 60 minut: 1, 2, 3, 4, 5, 6, 10, 12, 15, 20, 30. V některých případech, především u silniční hromadné dopravy se operuje s velikostí intervalu 7,5 minuty.
Podtržená hodnota desetiminutového intervalu je nejvýhodnější pro svoji velmi snadnou zapamatovatelnost, vedle toho umožňuje i například ve špičkových hodinách nebo čtvrthodinách „zhuštění“ na hodnotu 5 minut, naopak v sedlech lze provést její „zředění“ na dvacetiminutový interval. Určujícím předpokladem pro velikost hodnoty intervalu mezi dopravními prostředky musí být velikost proudu cestujících a kapacita soupravy. Například u železnice nesmí hodnota intervalu klesnout pod velikost následného mezidobí mezi vlakovými soupravami. Nejčastěji používané velikosti intervalů u jednotlivých dopravních prostředků jsou ve výše uvedené tabulce.
Přizpůsobování se změnám ve velikosti proudu cestujících má za následek rozdíl ve velikosti intervalu mezi dopravními prostředky ve špičce a v sedle. Pro dopravce se zde ale nabízí zcela jiné řešení tohoto problému, které je pro cestujícího výhodné. Jedná se o to, že se hodnota intervalu nemění, ke změně dochází ale v kapacitě dopravních prostředků (např. menší počet vozů v soupravě vlaku). Je to po organizační stránce obtížné a u železniční dopravy prakticky možné jen u provozu po samostatné dopravní cestě při vhodně umístěných stanicích (depech) pro odstavování vozů. U autobusové dopravy to vyžaduje mít k dispozici kromě velkokapacitních kloubových autobusů také i autobusy „klasické“ a nízkokapacitní (mini- a midibusy).
Při smíšeném provozu na železnici se nejčastěji mění velikost intervalu. Při vzniku situace, kdy není možno dodržet důslednou pravidelnost (rytmičnost) například z důvodu narušení trasy příměstského vlaku vlakem dálkovým, lze jeho trasu částečně odchýlit o několik minut. V tomto případě se jedná již o tzv. quasi intervalové dopravě, která je stále ještě považována za rytmickou.