7. ZÁVĚREČNÉ SHRNUTÍ

Podobný vývoj proběhl ve stejném období i v Japonsku, kde vláda rozhodla, že pro spojení významných center osídlení bude postupně vybudována nová vysokorychlostní železniční síť s normálním rozchodem kolejí. Tato zásadní rozhodnutí vedla k tomu, že nejdříve v Japonsku a s malým časovým odstupem i v Evropě začaly vznikat vysokorychlostní železniční systémy pro přepravu osob, obsahující nejen novou, případně zásadně modernizovanou železniční infrastrukturu, ale i koncepčně nové, ucelené elektrické jednotky s komfortem i bezpečností provozu, srovnatelnými s leteckou dopravou.
Při pohledu na mapu Evropy lze konstatovat, že kontinent je geograficky vhodný prostor pro vysokorychlostní systém. K původním evropským zemím s vysokorychlostní železniční sítí – k Francii, Itálii a Německu – se postupně připojuje i Švédsko a Velká Británie a pozornost se začíná zaměřovat na rozsáhlé území evropské části Ruska. Vývojový úkol byl původně omezen na objemu finančních zdrojů jednotlivých zúčastněných států. V souvislosti se zvyšujícím se rozsahem spolupráce přichází v úvahu kromě integrace jednotlivých států i integrace drah. V konečné fázi to v podstatě přinese nejen lepší charakter evropského vnitřního trhu, ale sníží se tím i rozdíly a protiklady center a okrajových regionů. Mezinárodní unie železniční UIC v této souvislosti vytyčila následující úkoly:
1. zpracování strukturálních modelů podle geografického uspořádání,
2. odhad potenciálu dopravy s globálním výnosem sítě i se zřetelem na socioekonomické ukazatele,
3. stanovení a odsouhlasení vzájemně navazujících konceptů „funkční“ sítě.
V roce 1989 předkládají evropské železnice „Návrh vysokorychlostní železniční sítě“. Ten je nejprve projednán Evropským společenstvím a posléze pak vedením EU – vznikají pracovní komise složené z nejvyšších představitelů zemí, železničních správ a průmyslu.
V rámci zhodnocení celosvětových zkušeností s budováním těchto vysokorychlostních systémů, jejich předpokládaných a skutečně dosažených výsledků, způsobů financování a vlivů na ekonomiku železnic i na životní prostředí organizují již od roku 1992 Evropská unie, UIC, Společenství evropských železnic světové kongresy o vysokorychlostní dopravě. Jsou zde rovněž projednávány otázky dalšího technického rozvoje „vysokorychlostní“ infrastruktury a vozového parku, perspektivy dalšího rozvoje vysokorychlostních železničních systémů a jeho modifikací.