III. REGIONÁLNÍ DOPRAVA A INTEGROVANÝ TAKTOVÝ JÍZDNÍ ŘÁD
1. CHARAKTERISTIKA REGIONÁLNÍ DOPRAVY
V kapitole, věnující se příměstské dopravě, byla zaměřena pozornost na dopravu v příměstských aglomeracích. Pro toto byla typickou situací příměstská oblast s hustou zástavbou, vyšší přepravní poptávkou a centristicky uspořádanými linkami s obvykle pravidelným intervalem. Jiná je ovšem situace na územích, které se nacházejí mimo tuto příměstskou oblast.
Je sice pravda, že určitým speciálním případem jsou bicentricky uspořádané příměstské aglomerace s blízkými, přibližně stejně velkými městy. K tomuto nedochází všude a pokud si všimneme zahraničních zkušeností z především německy mluvících zemí, dostáváme se k „novému“ pojmu – regionální doprava.
Regionální doprava má z hlediska plošné rozlohy neostře vymezenou působnost oproti dopravě příměstské, pokrývající oblast s hustou zástavbou. Pokrývá sice také příměstské oblasti, působnost má ale rovněž i v méně osídlených oblastech mimo dosah příměstské dopravy.
Ve svém principu musí splňovat několik podmínek:
– minimalizace tzv. nepřípojů,
– zvýšení hustoty nabídky dopravních prostředků bez neúměrného nárůstu nákladů (zlepšení technologie provozu, především oběhu vozidel),
– kooperace se stávajícími a modernizovanými dopravními systémy městské a příměstské dopravy,
– nabídka rychlé, kvalitní, atraktivní a pravidelné i nepravidelné dopravy,
– stanovení optimální ceny s ohledem na úroveň přepravních služeb,
– optimalizace nabídky četnosti spojů, jejich kapacity a určení poloh míst zastavení,
– nabídka návazných služeb, jako jsou např. terminály Park and Ride a Bike and Ride,
– koordinace přepravních řetězců všech veřejných dopravních prostředků v přestupních uzlech s návazností prostorovou, časovou a tarifní,
– dobrá informovanost cestujících.