1.1 Charakteristika vnitrostátní osobní přepravy na železnici
Při rozdělení cestujících (viz Přehled 511) do čtyř níže uvedených pásem podle ujeté vzdálenosti lze získat následující přibližné hodnoty (pro přesnější data je nutná jejich aktualizace): pásmo 1-50 km: 76%, pásmo 51-100 km: 13%, pásmo 101-200 km: 6% a pásmo nad 201 km: 5% cestujících.
1.2 Historický vývoj
První počátky snah o organizaci dopravy v příměstských aglomeracích sahají do 19. století. Rychlý rozvoj je ovšem zaznamenán až ve století dvacátém. Jako první propracované projekty lze uvést některé příklady z kontinentálních západoevropských měst a z Velké Británie. Teprve později se začínají uvádět do praxe pilotní projekty z ostatních částí světa.
Na výše uvedeném obrázku je schématicky znázorněn rozvoj příměstské aglomerace, podmíněný zkvalitňováním dopravních systémů (v dalším textu je popsán vývoj osídlení a dopravy v dnešní „průměrné“ metropoli):
V 18. století zde existovalo pouze centrum města, umístěné zpravidla na břehu důležité vodní cesty. Na jejím břehu existoval starý nákladní a osobní přístav, který musel později ustoupit rozvoji výstavby města a zůstalo zde zachováno pouze malé přístaviště pro osobní vodní dopravu – nový přístav byl umístěn mimo novou zástavbu. V této době již současně obyvatelé města a jeho okolí mohou využívat tehdy nový prvek dopravy – železnici.
