5.6 Příklady rychlodrah ve světě

5.6.1 Londýn
První úsek londýnského metra mezi Paddingtonem (dřívější název Bishops Road) a Farringdonem byl otevřen již v roce 1863. Ačkoliv byly provozovány soupravy podzemní dráhy (tzv. Metropolitan Railway) s využitím parních lokomotiv (spíše strojů), přesto docházelo k postupnému rozvoji sítě podzemní dopravy – především se jednalo o spojení ve směru východ – západ (např. v roce 1882 až po londýnský Tower), nebo také na severozápad.
V období 1868-1871 byla postavena trať mezi Jižním Kensingtonem a Mansion House, prodloužená v roce 1884 až k Toweru (v roce 1889 byla síť rozšířena dokonce až po Wimbledon). V tomto období se ve světě pro tento systém dopravy začalo po vzoru Londýna používat zkrácené označení Metro z označení Metropolitan Line. Protože provoz na první prodloužené trati byl velmi rychlý, způsobilo to výstavbu dalších tratí (v roce 1900, když je v Paříži otevřen první úsek podzemní dráhy, se Londýn může pochlubit již celou sítí).
První linka podzemní dráhy v pravém slova smyslu byla otevřena v listopadu 1890 mezi stanicemi Stockwell a King William Street a dnes je součástí Northern Line („severní linie“) – byla to první linka s využitím elektrické energie pro pohon souprav podzemní dráhy a způsobila masivní elektrifikaci od přelomu století.
Výstavba (včetně rozšiřování sítě) probíhala po celé dvacáté století, takže současná síť, zejména v jihovýchodní přístavní části, je velmi rozsáhlá a využívá ji zhruba dva a půl milionu osob denně (londýnská podzemní dráha má skoro 270 stanic a celkem 9 tratí měří skoro 400 km).