5.4 Integrace tramvaje se železnicí

Integrace tramvaje se železnicí je nový způsob řešení příměstské dopravy v městských aglomeracích, který překonává tradiční řešení hromadné dopravy osob a přibližuje se zákazníkům. Tento dopravní prostředek spojuje výhody klasické tramvaje určené pro obsluhu center měst a příměstské železniční dopravy pro rychlé spojení příměstské oblasti s centrem města – bez přestupu, bez ovlivnění dopravními kongescemi, bez ohledů na klimatické vlivy a za přiměřenou cenu. Systém je výhodný pro městské aglomerace s 200 – 500 tisíci obyvateli, kde je již vybudována tramvajová síť.
Systém využívá jak městskou tramvajovou síť, tak i příměstské železniční tratě – s tím, že se musí dobudovat spojky mezi tramvajovou a železniční sítí. Výstavba proto vyjde podstatně levněji, než kdyby se budovala nově celá tramvajová síť.
Poprvé v praxi bylo možné se s tímto systémem setkat v příměstské oblasti německého Karlsruhe. V září 1992 byl zahájen provoz dvousystémových tramvají na trati Karlsruhe – Bretten. Tato vozidla mohou být napájeny jak z tramvajového stejnosměrného napájecího vedení s 750V, tak i ze střídavého železničního s 15kV a frekvencí 16 2/3 Hz. Cestující veřejnost zareagovala na tento nový systém velmi pozitivně, proto došlo k rozšíření i na ostatní příměstské trati aglomerace Karlsruhe.
Druhým městem, které tento systém zavedlo, bylo opět německé město Saarbrücken. V roce 1997 byla zprovozněna 19 km dlouhá trať do francouzského Sarreguemines – použila se zde podobná vozidla jako v případě Karlsruhe.
Dalšími městskými aglomeracemi, které chtějí zavést systém integrace tramvaje se železnicí, jsou Lucemburk, Lublaň, Birmingham, Bristol, Štýrský Hradec, St. Pölten, saská Kamenice (Chemnitz), Cáchy (Aachen) a další. U nás se uvažuje se zavedením obdobného systému v oblasti Liberce a Jablonce nad Nisou, kde již „dožívá“ stávající meziměstská tramvajová síť.