6.2 Německo

V SRN realizuje DB (Deutsche Bahn) program zvyšování jízdních rychlostí na železnici rekonstrukcí stávajících tratí (tratě ABS – Ausbaustrecken) a výstavbou nových tratí (tratě NBS – Neubaustrecken). Od roku 1991 jsou v provozu nové tratě Mannheim – Stuttgart v délce 99 km (nejrychlejší vlak zde dosahuje cestovní rychlosti 196,6 km/h) a Hannover – Würzburg v délce 327 km. ABS jsou stávající tratě rekonstruované pro rychlost 200 km/h, tratě NBS jsou navrženy pro rychlost 250 km/h (vždy pro smíšený provoz). V současné době je u DB rekonstruováno přes 900 km tratí pro rychlost 160 až 200 km/h s tím, že hlavní tratě pro vysoké rychlosti jsou vedeny ze severní části země na jih. Po sjednocení Německa byl projekt na výstavbu vysokorychlostních tratí přehodnocen a doplněn o tratě spojující nové spolkové země se starými – jedná se o nové tratě Hannover – Berlin o délce 284 km a Lichtenfels – Erfurt – Leipzig, která je součástí severojižního tahu Berlin – Nürnberg a plánována je rovněž další výstavba tratí ABS a NBS. V roce 2000 je v Německu síť vysokorychlostních tratí o celkové délce zhruba 2 100 km, z toho asi 700 km pro rychlost 250 km/h a větší – např. nová vysokorychlostní trať Frankfurt nad Mohanem – Kolín nad Rýnem, kde vlaky ICE řady 3 jezdí rychlostí až 300 km/h (původně měřila tato trať 222 km a vybudováním nové NBS se zkrátila na 177 km/h; cestovní doba se zkrátila z původních 134 minut na 76 minut).
Německé expresy ICE a nově ICT spojují od roku 1991 v nejpreciznějším evropském systému vysokorychlostních vlaků již téměř všechna důležitá města země. Toto spojení má být na přelomu století doplněno dostavbou tratě Kolín nad Rýnem – Frankfurt nad Mohanem s největší rychlostí 300 km/h se zahájením provozu nejmodernějších jednotek ICE 3. Jako modifikace těchto vlaků budou na DB provozovány naklápěcí jednotky ICT, dodávané v pěti- a sedmivozových provedeních, a to jak německým, tak i švýcarským železnicím. Pro provoz na neelektrizovaných tratích se připravuje opět obdobná dieselová jednotka ICT-VT. Tyto jednotky mají být nasazeny na spojích přes Alpy do Švýcarska (úplně první jejich nasazení bylo v rámci GVD 1999/2000 na trati Stuttgart – Zürich) a na tratích s horším kolejovým svrškem v bývalém východním Německu jako náhrada za stávající dálkové vlaky InterCity a InterRegio. Některé z vlaků ICE 3 jsou konstruovány dokonce jako čtyřsystémové pro provoz do Nizozemí a Belgie, čtyři z nich budou vlastnit nizozemské železnice.