5. VYSOKORYCHLOSTNÍ VLAKY
5.1 Charakteristika používaných vysokorychlostních vlaků
Prvními vysokorychlostními vlaky v Evropě byly francouzské jednotky TGV-SE. Skládají se z celkem deseti vozů, z čehož jsou dva hnací, tři první a pět druhé třídy, přičemž nejvyšší povolená rychlost je 300 km/h (jejich vylepšenou verzí jsou soupravy TGV Atlatique). V normálním provozu se na trati TGV-SE dvě jednotky spojovaly, ale ani to nestačilo vyhovět požadavkům na přepravu. Řešením se pro francouzské železnice staly první patrové vysokorychlostní vlaky na světě (jedná se o jednotky TGV Duplex), které byly zařazeny do provozu v roce 1996. Jsou složeny ze dvou hnacích vozů, mezi něž je vloženo osm vozů pro cestující. Ve srovnání s TGV-SE nabízejí o 48 % více míst pro cestující.
V Německu jsou v provozu elektrické jednotky InterCity Express (ICE) první a druhé generace. Jednotka první generace ICE 1 má na každém čele hnací vozidlo, kde jsou soustředěny trakční motory – mezi nimi je čtrnáct vložených vozů. ICE 2, InterCity Express druhé generace, je nabízen ve dvou verzích. ICE 2.1 je v podstatě shodný s ICE 1, má však hnací vozidlo jen na jednom čele, na druhém čele je vůz řídící a je zde vloženo šest vozů pro cestující. U jednotek ICE 2.2 jsou čelní vozy řídící a trakční výzbroj je umístěna pod podlahou vozů podél vlaku. Předností je vyšší nabídka míst pro cestující a nižší nápravová hmotnost (nejvyšší rychlost soupravy je 330 km/h).
