5.1 Charakteristika používaných vysokorychlostních vlaků
Ve Španělsku jsou provozovány soupravy AVE, které byly odvozeny z jednotek TGV. Na italských vysokorychlostních tratích jezdí vlaky ETR 500, které mohou dosáhnout rychlosti 300 km/h.
Pro spojení Londýna s Paříží a Bruselem slouží jednotky EUROSTAR, které využívají Eurotunel. Mezi Paříží, Bruselem, Kolínem nad Rýnem a Amsterdamem jsou pro cestující od června 1996 v provozu vysokorychlostní vlaky THALYS. Tyto čtyřsystémové elektrické expresy, umožňující maximální rychlost 300 km/h, jsou složeny ze dvou hnacích a osmi vložených vozů.
Pro tratě modernizované s menšími poloměry oblouků se jako jednoznačný vývojový trend prosazují elektrické jednotky s naklápěcími skříněmi, které umožňují i zde dosahovat vysokých cestovních rychlostí. Kromě Španělska, kde se i nadále používají vlaky s přirozeným naklápěcím systémem Talgo tažené konvenčními hnacími vozidly, se výrazně prosazuje princip nuceného naklápění, jehož průkopníkem se staly Italské státní železnice (po prototypu jednotky Pendolino (= „kyvadélko“) ETR 401 si italské železnice objednaly sérii jednotek ETR 450 a později ETR 460).
Ve Finsku se tedy můžeme setkat s jednotkami S 220, ve Švédsku X 2000, v Německu s dieselelektrickým motorovým vlakem VT 610. Pro spojení Švýcarska se severní Itálií se používají dvousystémové jednotky ETR 470. V Německu se připravuje výroba jednotek ICT (InterCity NeiTech). Do provozu přijdou nejen jednotky pro závislou elektrickou trakci, ale také motorové jednotky pro neelektrizované tratě.
