4.6.1 Mezinárodní smluvní dokumenty uzavírané na mezivládní úrovni

Varšavská úmluva je úmluvou o sjednocení některých pravidel o mezinárodní letecké dopravě. Tato úmluva byla odsouhlasena ve Varšavě 12.října 1929 a stanovuje zásadní pravidla pro leteckou přepravu osob, zavazadel a zboží a zodpovědnost leteckých dopravců za škody způsobené jejich činností. Pozměněna a doplněna byla tzv. Haagským protokolem z roku 1955,. který stanovil povinnost leteckého dopravce vydat cestujícímu letenku jako doklad o přepravní smlouvě s příslušnými povinně vypsanými údaji a v případě nákladní dopravy pak letecký nákladní list. Podstatná změna se týkala odpovědnosti dopravce v případě zranění nebo úmrtí v souvislosti s leteckou nehodou. Tato se zvýšila z 10 tis. USD na 20 tis. USD. Později bylo přijato ještě 7 dodatků. Montrealský protokol č.4, který vstoupil v platnost 14.6.1998 – elektronický nákladní list pokud s ní (elektronickou dokumentací) odesilatel vyslovil souhlas. Po ratifikaci Montrealské úmluvy nutnost souhlasu odpadne.
Montrealská úmluva – 28.5.1999 byl v sídle Mezinárodní organizace pro civilní letectví (ICAO) v kanadském Montrealu za účasti 121 členských států podepsán nový dokument, který má v plném znění nahradit varšavskou úmluvu z 1929. Ratifikace Montrealské dohody se v ČR předpokládá v druhé polovině 2000.
Chicagská úmluva představuje základní mezinárodní právní dokument stanovující principy mezinárodní spolupráce v oblasti civilního letectví. Tato úmluva byla projednána na konferenci v Chicagu v roce 1944 a je postupně doplňována o dodatky (Annexy) řešící různé problematiky civilního letectví. Annexy jsou přebírány jednotlivými členskými státy ICAO a aplikovány do leteckých předpisů. Chicagskou úmluvou bylo definováno pět základních letových svobod (Freedom of the Air).