1.4 Druhá etapa vývoje vysokorychlostní dopravy

Po úspěchu v první etapě se rozhodly železniční správy rozšířit nabídku. Dříve nebo později se většina z nich rozhodla pro zakoupení jednotek s naklápěcími skříněmi, které umožňují zvýšení rychlosti bez větších investic do infrastruktury. Vlaky této druhé etapy jsou kratší a jejich síť se oproti původní znatelně rozšiřuje. S postupujícím technickým pokrokem se přestávají používat klasická čelní hnací vozidla a trakční zařízení se umísťuje pod podlahu vozů. Lze se zde setkat s řídícími vozy, případně se využívají jiné koncepce vedení vlaků. Pokud se jedná o ucelenou jednotku, převládá trend vybavit vlak co nejvyšším počtem podvozků s trakčními motory. Podstatně se tímto snižuje hmotnost vlaku na nápravu a zvyšuje se měrný výkon. K myšlence vysokorychlostních vlaků se připojují i země, které si nemohou dovolit vzhledem k členitému terénu a k relativně nízkému objemu přepravy stavbu klasických vysokorychlostních tratí (Švýcarsko, skandinávské země).
Do této druhé etapy lze zařadit skoro všechny vysokorychlostní naklápěcí jednotky kontinentální Evropy, tj. ETR 450, ETR 460 a ETR 480 (Itálie), X 2000 (Švédsko) a německé jednotky ICT a nenaklápěcí ICE 2.

1.5 Současný stav budování vysokorychlostních dopravních systémů
Současnou rychlou železniční osobní dopravu ve světě i v Evropě je možné hodnotit z mnoha hledisek. Například v Japonsku dochází k mírnému, ale trvalému růstu výkonů (velmi-) rychlé železniční dopravy i jejího podílu na celkových přepravních výkonech. V Evropě se i přes pokles přepravních výkonů v zemích střední a východní Evropy podařilo celkový pokles zastavit a od roku 1995 dochází k pozvolnému růstu výkonů. Hlavní podíl na tomto má vysokorychlostní železniční přeprava, jejíž podíl se začíná zvyšovat.
Od zahájení provozování vysokorychlostních vlaků v Japonsku, tj. od roku 1964, bylo těmito dopravními prostředky přepraveno do konce roku 1997 již více než 5,5 miliard cestujících, v Evropě od počátku osmdesátých let zhruba 700 milionů cestujících. V září 1998 bylo v provozu celkem 4660 km nově vybudovaných tratí pro rychlost vyšší než 220 km/h. Nejvíce jich je stále v Japonsku (1953 km), ale s celkovým počtem 2707 km tratí již Evropa předstihla Asii.