5.2.2 Požadavky na vozový park
V provozu se lze setkat opět se dvěmi možnostmi uspořádání vozového parku: „klasický“ nebo s nuceným naklápěním vozové skříně. Vozový park s nuceným naklápěním umožňuje projíždění tratí s oblouky vyšší rychlostí, než je tomu u parku „klasického“, čímž se získá úspora času zkrácením jízdních dob.
Z hlediska konstrukce jsou požadavky na karosérii vozu (z hlediska bezpečnosti, aerodynamiky, pevnosti skříně /viz podélné a příčné síly během jízdy/ atd.), vypružení vozů (nejlépe pneumatické nebo pryžovými bloky), vlastní dvojkolí (monobloky, nelze z důvodu bezpečnosti použít obručové), brzdy (používá se elektropneumatická brzda, umožňující bez problému zabrzdit i z velkých rychlostí, využívají se zde elektrické impulsy – nenastane přetržení vlaku), ložiska apod.
Z hlediska pohodlí se vozový park opět ohodnocuje Sperlingovou stupnicí a jednotlivé prvky, jako klimatizace, dvojitá okna, kvalitní osvětlení, automaticky zavírané dveře, vlakový rozhlas apod., jsou standardem. Poněvadž se vysokorychlostní vlaky snaží konkurovat také dopravě letecké, uplatňují se i zde obdobné standardy cestování a služeb (např. občerstvení v ceně jízdenky), které jsou poskytovány během ní. Proto se při konstrukci vozového parku nesmí zapomenout ani na takovéto prostory, které budou sloužit pro poskytování kvalitních služeb.
