Pro vysokorychlostní tratě se smíšeným provozem jsou charakteristické tyto znaky:
– provozování vysokorychlostních osobních vlaků v taktu,
– snižování přepravy hromadných substrátů a zvyšování podílu menších, rychlých zásilek ,
– zkracování doby přepravy,
– zvyšování podílu přeprav v nočních hodinách, tj. převzetí zásilky od přepravce v odpoledních nebo večerních hodinách a s jejím dodáním v ranních hodinách následujícího dne,
– zvyšování počtu přímých vlaků bez využití seřaďovacích stanic (s tím souvisí redukce počtu těchto stanic),
– zvyšování nároků na přesnost dodání,
– dělbou dopravní práce mezi silniční a železniční dopravou – zavádění systému „kombinované přepravy“.
Vychází se z toho, že vysokorychlostní nákladní provoz má své opodstatnění jen tehdy, když nedochází k neustálému zastavování nákladních vlaků na výhybnách z důvodu jejich předjíždění, poněvadž potom u nich klesá cestovní rychlost pod 100 km/hod. Proto tedy i v denní době při smíšeném provozu osobní i nákladní dopravy je nutno organizovat jízdu nákladních vlaků tak, aby k předjíždění docházelo co nejméně. V nejméně příznivém případě, tj. sled osobních vlaků v půlhodinovém intervalu, ujede nákladní vlak s rychlostí 160 km/hod vzdálenost cca 120 km, než dojde k jeho předjetí.
