4.1.1 Vliv přírodních podmínek- pokračování

Na trati TGV-A je podíl tunelů na celkové délce tratí 6%, toto poměrně nízké číslo je však dáno příznivými podmínkami, naproti tomu na německých vysokorychlostních tratích se toto číslo pohybuje od 25% do 32% a na italské trati Direttissima je to dokonce 33%. Rovněž podíl mostů na celkové délce tratí je velký. V Evropě se pohybuje od 1,3% na trati TGV-SE po 12% na trati Direttissima. Nejvyšší podíl tunelů a mostů, 45%, má v Evropě vzpomínaná trať italská, kde je skoro polovina tratě vedena na umělých stavbách. Nejvyšších hodnot dosahuje japonská vysokorychlostní trať Joetsu spojující Tokio s Niigatou, kde je plných 99% délky tratě vedeno po mostech či v tunelech.
Za zmínku stojí nejdelší tunel na světě, kterým je tunel Seikan v Japonsku. Tento tunel byl budován při stavbě Hokkaida a byl dokončen v roce 1988. Je dlouhý 53,85 km a je veden 100 m pod mořským dnem. Nejdelším suchozemským tunelem, který se také nachází v Japonsku, je tunel Inwate s délkou 25,8 km na trati Tohoku mezi Mariokou a Aomori.
K bezesporu nejvýznamnější stavbě v Evropě, kterou se splnil dávný sen o pevném propojení mezi Velkou Británií a kontinentální Evropou, patří Eurotunel, který po otevření umožnil propojení železniční sítě Francie a Anglie a tím i možnost provozu vysokorychlostních vlaků z Paříže či Bruselu do Londýna. Eurotunel byl vybudován v letech 1987-1994 pod kanálem La Manche v délce 50,5 km, z toho pod mořem 37,9 km (45 m pod mořským dnem). Eurotunel se skládá ze dvou dopravních a z jednoho obslužného tunelu, který je vždy po 375 metrech spojen s tunely dopravními. Dopravu tunelem zajišťují jednak kyvadlové vlaky, které přepravují osobní a nákladní automobily mezi terminály Coquelles a Folkestone, jednak vysokorychlostní jednotky Eurostar spojující Londýn s Paříží a Bruselem, které mají na francouzském území k dispozici vysokorychlostní trať, v Británii pouze upravenou stávající trať.