5.3 Podzemní dráha nebo podpovrchová tramvaj?
5.3.1 Podzemní dráha
Podzemní dráha je dopravní prostředek městské hromadné kolejové dopravy, vedený zpravidla pod úrovní terénu (pouze v kratších úsecích – na okraji města – vede na povrchu) a využívající vlastní dopravní síť. Je charakteristický vysokou přepravní i dopravní výkonností, vyšší cestovní rychlostí, úplným oddělením dopravní cesty od ostatních druhů hromadné a individuální dopravy ve městě, automatizovaným provozem, bezpečností provozu i cestujících, plynulostí a přesností dopravy. Tratě jsou vždy dvojkolejné, buď ve společném tunelu nebo v samostatných tunelech.
Motorové vozy umožňují dosáhnout velkého zrychlení i zpomalení a tím je zaručena vyšší cestovní rychlost (mezi stanicemi dosahuje metro rychlosti i 80-100 km/h). Rozchod kolejí je většinou normální (1435 mm), ale i úzký (1067 mm v Tokiu) a široký (2180 mm v Sapporu, 2060 mm v Lille, 1527 mm v Helsinkách, 1520 mm v Moskvě).
Pro pohon se využívá většinou stejnosměrný proud o napětí 600-1500 V. Odběr elektrické energie se zabezpečuje samostatnou přívodní kolejnicí nebo vrchním vedením (z troleje přes sběrač). Souprava je složena ze dvou až deseti vozů a kapacita jednoho vozu je 100-300 cestujících. Konstrukce vozů je obdobná jako u klasických železničních vozidel. Obruče kol jsou s nákolkem nebo okolkem.
