Car-pooling (C-P)

– vzniká, jestliže se společně využívaný vozový park vytváří sdružením vozidel více vlastníků nebo sdružením finančních prostředků na vytvoření tohoto vozového parku (v rámci C-P může být provozován R-S i C-S).
Výše zmíněný organizovaný car-sharing (dále jen C-S) se může za určitých podmínek stát součástí integrovaného dopravního systému, který přináší efekty z hlediska celospolečenského. Využívání společného parku vozidel je zde omezeno na účastníky, kteří za členství v C-S společnosti a využívání jejích vozidel platí určité finanční částky.
Systém poplatků musí být stanoven tak, aby byly dosaženy hlavní cíle:
= snižování stavu automobilů,
= snižování ročních výkonů automobilů a zároveň i
= zvyšování ročních výkonů ve veřejné osobní dopravě.
Parametry systému lze v podstatě nastavit tak, aby využívání C-S bylo výhodné:
= při malé četnosti používání automobilu (ne vícekrát, než dvanáctkrát za měsíc) a
= při malých ročních kilometrických výkonech (mezní vzdálenost cca 6400 km).
Účastníky C-S lze rozdělit do dvou skupin podle toho, zda před vstupem do C-S vlastnili auto či nikoliv, resp. zda je ovlivnil vstup do C-S z hlediska vlastnění auta, či ne. V praxi se z hlediska cílového chování a výsledných efektů jedná o dvě zcela odlišné skupiny uživatelů. Jak z hlediska požadavků na parametry C-S systému, tak jejich „chování“ v rámci C-S společnosti. Uživatelé, kteří si vlastní vůz nemohou dovolit a účast na C-S je pro ně vítanou příležitostí využívat více osobního automobilu pro své individuální potřeby, mají daleko větší zájem na co nejnižších sazbách za použití vozidel a malé výši vstupního a kapitálového poplatku než bývalí vlastníci auta. Ti zase mají větší požadavky na umístění stanovišť C-S v blízkosti bydliště, vysokou pravděpodobnost přidělení vozidla při své žádosti o jeho rezervaci a zřizování nových linek městské dopravy.Na rozdíl od R-S, v C-S není zvyšování průměrného obsazení automobilu cílem, protože se za ním skrývá redukce potenciálu cestujících pro veřejnou dopravu.