Na nekonvenční dopravní systémy (dále jen NDS) v osobní dopravě jsou kladeny následující požadavky:

· možnost automatizace provozu,
· zvýšená hospodárnost provozu (stavební a provozní náklady, cena jízdného …),
· zlepšení cestovního pohodlí a komfortu (nabídka míst k sezení, přestupy, docházka na místo zastavení apod.),
· možnost integrace se stávajícími dopravními systémy,
· harmonické začlenění do architektonického obrazu města,
· menší nároky na prostor města.
NDS musí přihlížet k individuálním požadavkům cestujících na volbu trasy, přepravu zavazadel, kočárků atp. Důležitá je především obsluha nových sídlišť, průmyslových areálů, velkých přestupních uzlů apod.
(1) Historický vývoj NDS
V této podkapitole jsou uvedeny chronologicky jednotlivá významná data, vztahující se k vývoji NDS:
1820 Koněm tažený sedlový monorail v Moskvě od G. Echmanova
1852 Pokusy s vodou nadnášenými vozidly Francouze L. Girarda
1864 Osobní vozíková pneumatická dráha v Londýně od ing. Rammela
1870 M. T. Lartique dokončil 98 km dlouhou parní sedlovou dráhu v Tunisu
1876 E. Hawkins prosazuje chodníkovou dráhu nad Manhattan Street
1889 Elektrický závěsný monorail H. Romanova v Gatčinu
1891 Zahajuje provoz lanová dráha na Petřín s vodní zátěží
1901 První část visuté dráhy ve Wuppertalu uvedena do provozu
1909 Setrvačníkové dráhy v Londýně, Berlíně a Benátkách
1920 J. Kalix dostává patent na kabinkovou lanovou dráhou
1931 „Kolejový zepelín“ ing. Kruckenberga dosahuje rychlosti 230 km/h
1934 H. Kemper získává patent na magneticky vznášená vozidla