Příměstská doprava, bez ohledu na odlišné podmínky v jednotlivých regionech, by měla splňovat následující body:
3. Musí být zabezpečena dostatečná hustota dopravních prostředků – a to takovým způsobem, aby docházelo k minimálním časovým ztrátám během jízdy a čekání na spoj. Vysoké úsekové rychlosti jsou významné pro pravidelné cestující, kterým doba přepravy často zabírá velký podíl jejich volného času.
4. Zastavování spojů na jednotlivých místech zastavení se musí organizovat s ohledem na časové kritérium a místní potřeby. Na některých zastávkách může být provoz omezen na předem určené časové období (sezónní zastávky, bez nočního provozu apod.).
5. Tyto čtyři výše uvedené body, zaměřené na potřeby cestujících během přepravy, je nutno koordinovat s obvykle protikladnými požadavky provozovatele dopravy – využívání kapacity provozních zařízení.
Při organizování příměstské dopravy je nutno přihlížet vedle jednotlivých časových a prostorových nerovnoměrností ještě k dalším podmínkám. Souhrn přepravních požadavků, který lze vyjádřit přepravními proudy cestujících, klesá s rostoucí vzdáleností od centra města směrem do příměstské oblasti. Z tohoto důvodu se jednotlivé linky nebo tratě rozdělí obvykle na pásma, která jsou například na železnici ohraničena pásmovými stanicemi. Hranicemi pásem je vymezena trasa jednotlivých spojů – spoje (v některých případech, zejména pokud se jedná o intervalovou dopravu, i celé linky) zde začínají nebo končí svoji jízdu. Místa zastavení na hranicích pásem musí být uzpůsobena obecně pro nástup, výstup popřípadě i přestup cestujících, pro provádění prohlídek, drobných oprav a údržby, odstavování vozidel, u kolejové dopravy také obracení, čištění, dozbrojování souprav atd.
