V první fázi přiblížení naší sítě západoevropské vysokorychlostní síti půjde …
o rekonstrukci stávajících uvedených prioritních směrů. Je to po mnoha stránkách náročná a nákladná činnost, která se provádí za provozu na sousedních traťových nebo dopravních kolejích. Ještě náročnější cestou napojení na evropskou vysokorychlostní síť je budování nových vysokorychlostních tratí (VRT). Protože se jedná o zcela nový prvek v dopravní soustavě, jsou některé zvláštnosti VRT popsány v následujících kapitolách.
Pojem „rychlá doprava“ se zpravidla používá pro provoz konvenčních kolejových vozidel při traťových rychlostech od (140) 160 do 200 km/hod. na klasických tratích a pojem „vysokorychlostní doprava“ pro provoz zvlášť konstruovaných nebo upravených vozidel, většinou elektrických motorových jednotek na nově postavených nebo zrekonstruovaných tratích se speciálními trasovacími parametry pro rychlost cca 180 – 350 km/hod. Koncepce provozu vysokorychlostních tratí závisí na zásadním rozhodnutí, zda provozovat pouze osobní dopravu /segregovaný provoz/ nebo smíšený provoz osobní i nákladní dopravy (tento problém možno posuzovat jak po stránce technické, tak i provozní a ekonomické).
1. ZPŮSOBY PROVOZU NA VYSOKORYCHLOSTNÍCH TRATÍCH
1.1 Segregovaný provoz
Jedná se o takový způsob, kdy jsou na vysokorychlostních tratích provozovány pouze rychlé vlaky osobní přepravy s vyloučením (i rychlé) nákladní dopravy. Vysokorychlostní vlaky jsou většinou tvořeny z ucelených elektrických motorových jednotek, jedou na jednotlivých úsecích zhruba stejnou rychlostí (jejich trasy jsou rovnoběžné) – vytváří podmínky výhodného rovnoběžného (nejlépe taktového) grafikonu. Nedochází zde tedy k předjíždění a není z toho důvodu nutno stavět na trati výhybny ani kolejové spojky.
