2. LEGISLATIVNÍ ÚPRAVA VYSOKORYCHLOSTNÍ ŽELEZNIČNÍ DOPRAVY
Po pádu berlínské zdi a železné opony mezi východem a západem se začalo uvažovat do budoucnosti o rozšíření evropské vysokorychlostní sítě i do východoevropských zemí. Jedná se např. o tratě z Berlína do Varšavy, jakož i z Berlína přes Prahu do Vídně, Budapešti a Bělehradu i další rychlostní trať z Norimberku přes Prahu do Varšavy, které vytvoří magistrály východoevropské sítě. Jízda z Berlína do Varšavy by se zkrátila na tři hod. oproti dnešním 7 hod, Norimberk by byl vzdálen od Prahy pouze 2 hod oproti 5 hod dnes, v případě, že se použije vlak o rychlosti 250 km/h. Současné plány končí ještě na hranicích bývalého Sovětského svazu, na jehož síti se uplatňuje široký rozchod kolejí. Přesto se uvažuje se spojením na východ, diskutuje se o stavbě vysokorychlostní trati Moskva – Varšava s normálním rozchodem. Tzv. rychlostní osa Paříž – Berlín – Varšava – Moskva bude mít určitě premiéru v jednadvacátém století.
Navrhovaná vysokorychlostní sít‘ je tvořena jedním středovým úsekem, který odpovídá nejlidnatějšímu dílu Evropy a přes který vedou spojení mezi důležitými aglomeracemi, jakož i napojení na osm „ bran „, které tvoří vstupy do silných, na periferii ležících regionů.
Tyto „brány“ tvoří :
1. Londýn pro britské ostrovy,
2. Hamburk pro Skandinávii,
3. Varšava pro pobaltské země, Bělorusko, Rusko a severní Ukrajinu,
4. Budapešť pro jižní Ukrajinu, Moldavsko a Rusko,
5. Bělehrad pro Balkán,
6. Bologna pro Itálii,
7. Barcelona,
8. Paříž pro Pyrenejský poloostrov, který je přístupný buď přes Katalánsko nebo přes Baskicko. Vysokorychlostní sít‘ se vyznačuje semknutostí, která zaručí vynikající obsluhu celého kontinentu.
