2. LEGISLATIVNÍ ÚPRAVA VYSOKORYCHLOSTNÍ ŽELEZNIČNÍ DOPRAVY

V roce 1981 byla schválena studie „Prohloubení řídícího plánu evropské železniční infrastruktury“. Jejím hlavním cílem bylo naznačit možnosti realizace zkvalitnění železniční dopravy roku 2000, a usměrnit koordinaci investic sousedních železnic na důležitých mezinárodních magistrálách. Tento prohloubený řídící plán se stal výchozím podkladem pro vypracování „Evropské dohody o mezinárodních železničních magistrálách“ (AGC) v EHK/OSN v roce 1985.
V této době se ale projevily rozdílné politické podmínky rozdělené Evropy tím, že západoevropské železnice se rozhodly postupovat zcela samostatně. Spolu s Rakouskem a Švýcarskem vytvořily v roce 1986 „Společenství evropských železnic“, které vypracovalo společný návrh pro evropskou vysokorychlostní sít‘. K pěti hlavním cílům patří mimo jiné „realizace vhodných tratí včetně vysokorychlostních tratí mezi velkými aglomeracemi“. Ve většině zemí EHS, jakož i v Rakousku a Švýcarsku, zájem o vysokorychlostní systém našel odezvu v množství studií a usnesení. V roce 1989 byl předložen návrh evropské vysokorychlostní sítě, v roce 1990 potom „Koncepce transevropské dopravní sítě“ (Maastricht).
Do koncepce společné dopravní politiky spadá i vytvoření infrastruktury pro vysoké rychlosti, o které se jednalo již v následujících bodech:
– v rezoluci Rady EHS ze dne 17.12. I990 o rozvoji evropské vysokorychlostní sítě,
– ve směrnicích Rady EHS z 29.7.1991,
– v cílech sociální a ekonomické integrace obsažených v maastrichtské dohodě.