V rovnoběžném jízdním řádu dochází k:

– časovým ztrátám při cestách do vzdálenějších pásem během jízdy ve vozidle, které zastavuje na všech místech zastavení. Naopak tento způsob je výhodnější pro cestující, kteří využívají spoje v prvním pásmu od centra , protože zde mohou použít jakýkoliv spoj a čekání je u nich minimální.
U nerovnoběžného jízdního řádu dochází u delších cest přes několik pásem k projíždění zastávek, čímž se doba strávená ve vozidle zkracuje, zkracuje se i doba potřebná na obrat souprav a tím klesá nárok na jejich počet. Naopak cestující v rámci prvního pásma mají menší nabídku spojů a tím dochází k značnému nárůstu čekání na dopravní prostředek.
Výpočet spotřeby osobových hodin v jednotlivých variantách uspořádání jízdních řádů je účelné provádět v ranních nebo odpoledních přepravních špičkách. V tomto případě musí odpovídat špičkovému období i počty cestujících v jednotlivých pásmech a velikosti intervalů v pásmech příměstské dopravy. Výběr vhodného typu jízdního řádu, jak je již výše uvedeno, musí vzít v potaz kritérium minimalizace celkové spotřeby osobových hodin. Při určování počtu pásem, tzn. výběru odlišného počtu pásmových stanic v jednotlivých variantách, se přihlédne k následujícím bodům:
– rozdělení přepravních proudů cestujících na příměstském úseku a zejména k jejich zlomům,
– celková spotřeba osobových hodin,
– celkové požadavky na vozidlový park a jeho využití,
– výše provozních nákladů,
– nároky na nutné investice.
Pro shrnutí lze na závěr uvést, že problematika výběru varianty jízdního řádu včetně určení počtu pásmových stanic nemůže být položena jednostranně na pohledu cestujících, poněvadž jednotlivé kroky řešení také nesmí být v protikladu s provozními a ekonomickými podmínkami.