(11) Projekt ICARO
Projekt probíhající v Evropě, zejména v členských zemích EU – ICARO (Increase of CAR Occupancy through innovative measures and technical instruments – Zvýšení obsazenosti osobních vozidel pomocí inovativních opatření a technických nástrojů). Hlavní náplň projektu je „změna dopravního chování prostřednictvím inovací a místního partnerství“ poukazující i na hlavní cíl Mobility Management, kterým je prosazení principů udržitelného rozvoje dopravy nejen do systémového plánování, ale i do každodenního chování jednotlivců a celé společnosti.
Prozatím byla oblast Mobility Management vymezena jako všechny činnosti zaměřené na ovlivnění individuálního dopravního chování v souladu se zásadami udržitelného rozvoje.
Systém Mobility Management tedy přináší do dopravního plánování soubor nových technik, které jsou založeny na poskytování informací, koordinaci a organizování, s cílem snížit počet jízd, přepravní vzdálenost a především potřebu využívat k jednotlivým jízdám motorová vozidla, a to zejména povzbuzováním lidí k tomu, aby uspokojovali své nároky na hybnost využíváním tohoto druhu dopravy.
Hlavním důvodem, proč se koncepce Mobility Management stává integrální součástí dopravní politiky vyspělých států, je značný růst poptávky po osobní přepravě, uspokojované především používáním osobních automobilů. Důsledkem jsou dopravní zácpy, zvýšená nehodovost a škody na životním prostředí. Poměr mezi využíváním veřejné hromadné dopravy a osobních vozidel se neustále mění v neprospěch dopravy hromadné. Přitom v některých aglomeracích je provoz na silnicích již tak zahuštěn, že přeprava osobními auty je pomalejší, než bývala přeprava koňskými potahy, často i v době mimo dopravní špičky. A to i přesto, že silniční síť je mnohdy tak hustá, že další nové komunikace již není možné vybudovat. Existuje zde proto tzv. paradox propustnosti, kdy nové a rozšířené komunikace přitahují nové uživatele a jsou velmi rychle zahlceny. Ani inovace řízení a organizace provozu s využitím moderních informačních systémů a telematiky problémy, vycházející ze „závislosti“ moderní společnosti na individuální dopravě, neřeší úplně, ale jen částečně.