2. ZASTÁVKY MĚSTSKÉ DOPRAVY

Obdobně jako tomu bylo u autobusových nádraží, tak i zde vybrané zastávky městské dopravy (MD) slouží jako přepravní vazba mezi dopravou městskou a ostatní. V dosahu většiny stanic nebo zastávek příměstské, regionální a dálkové dopravy je požadavek na zřízení takovéto zastávky, která zabezpečuje rozptyl cestujících na uzemí celého města díky návaznosti dopravních prostředků MD.
Zastávky se obecně dělí podle druhu dopravy na zastávky linkové, MHD a kombinované, podle druhu zastavujících vozidel na autobusové, trolejbusové, tramvajové atd., podle zastavování vozidel na stálé, na znamení a občasné, podle provozu na nástupní (popř. výchozí), výstupní (popř. konečné), nácestné nebo kombinované.
Zastávky musí splňovat požadavky na respektování bezpečnosti a plynulosti provozu, oddělení pohybu chodců, vozidel a cyklistů, zabezpečení nástupu a výstupu cestujících, vyřešení bezbariérového přístupu, použití kvalitního povrchu ploch a předepsaného značení, minimalizaci přestupních vzdáleností mezi zastávkami, předpoklady pro jejich umisťování.
Požadavky na umístění zastávek jsou tyto:
– zastávky se musí umístit ve zdrojích a cílech přepravních proudů cestujících,
– zastávky se umisťují nejlépe na přímých, sklonově příznivých a přehledných úsecích, s mimoúrovňovým přístupem cestujících nebo bez křížení s ostatní dopravou,
– vzdálenost mezi zastávkami, především u MD, by neměla klesnout pod 500 metrů,
– nejlepší varianta je umístění autobusových a trolejbusových zastávek mimo jízdní pruh,
– tramvajové zastávky se budují s nástupišti, resp. s nástupními ostrůvky,
– zastávky se nesmí budovat v rozhledovém poli úrovňových křížení pozemních komunikací s dráhou, na mostech, v podjezdech a tunelech, v kratší vzdálenosti jak 50 m od čerpacích stanic pohonných hmot,
– zastávky se nesmí zřizovat v místech, kde to zakazují zákony a normy.