1.2 Způsoby řazení autobusů u nástupišť
Pro řazení autobusů na stanovištích se používají následující typy nástupišť:
1. podélné – nejčastěji používaný způsob, autobusy u stanovišť jsou umístěny za sebou; nevýhodou jsou velké nároky na délku nástupišť,
2. stupňovité – autobusy, které stojí u stanovišť, svírají svojí osou k ose nástupiště úhel 10-20°; odjíždějící autobusy jsou provozovány s couváním nebo bez couvání,
3. pilovité – používají se pro úhel mezi osami 30-45°; při odjezdu je couvání nevyhnutelné,
4. hřebenovité – používají se pro úhel mezi osami 45-90°; v tomto případě jsou vysoké nároky na šířku komunikace u nástupiště.
1.3 Uspořádání nástupišť autobusových nádraží
Nástupiště mohou být v rámci AN uspořádána následujícími způsoby:
1. paralelně – jednotlivá nástupiště jsou uspořádána vedle sebe s tím, že obvykle v ose AN se umožňuje (nejlépe mimoúrovňově) přechod mezi nimi a výpravní budovou (např. AN Pardubice),
2. sériově – toto se používá u menších autobusových nádraží, kdy rovnoběžně se silniční komunikací se zřídí jedno nebo dvě delší nástupiště se stanovišti,
3. sériově-paralelní – podobné jako u paralelního s tím, že se de facto nacházejí dvě paralelní nástupiště za sebou,
4. smyčkové – na okraji celé smyčky se nachází nástupiště se stanovišti, uprostřed je plocha pro odstavování autobusů (např. AN Liberec),
5. kombinované nebo speciální – zohledňuje místní prostorové možnosti.
